Anna Zejnová neplánovala stát se v mladém věku matkou, ale potom, co se jedné noci opije a nedá si pozor, musí čelit následkům. Jak to všechno ve svém životě nakonec zvládne?

Mezi známými jsme působili jako ideální pár. Nikdo netušil, že by mohlo být něco v nepořádku. Po velmi krátké době však začal mít divné požadavky. Vše vysvětloval tou svou nekonečnou láskou...

Minulost, která měla být v ní hluboko zakopaná a zapomenuta, se nečekaně vrátila a stála tváří v tvář svému osudu...

Tenkrát jsem si poprvé dovolila říct, že už s ním nechci být. Přesvědčoval mě tak vehementně, až mi jeho ruce najednou obejmuly krk a přitlačily...

Anna zavrtěla hlavou a přešlápla si z nohy na nohu. Přitom zatnula zuby, jelikož jí nohou projela pichlavá bolest a to taková, že se jí na moment zatmělo před očima.

Často se slzy berou mezi lidmi jako slabost a „negativní emoce“. Pramení to nejspíše už z dětství, kdy se děti obvykle dělily na hodné a zlobivé a jakmile začalo dítě plakat, snažili se ho rodiče utěšit.

"V jednu chvíli jsem měla vyloženě krizi. Potřebovala jsem být chvíli sama. Zalezla jsem si do prázdné místnosti, schoulila se v koutku, kde byly narovnané židle, poslouchala tu muziku a chtělo se mi brečet."

"Ne, to se nestalo! On se tu včera neukázal! A už vůbec není s Melisou! To musela být noční můra, přemlouvala Anna svojí mysl a přitom si zajela rukou do vlasů..."

Ani jsem si neuvědomila, jak mě zvolna tvaruje k obrazu svému. Nevšimla jsem si, jak se mě nenápadně snaží držet od dcery. Žárlil na ní. A vlastně nejen na ní. Prostě na všechno a na všechny...

Někteří lidé si rádi nechají pomoci, jiní mají s přijetím pomoci obtíže. Byli zvyklí vše zvládat sami a teď pomoc často přímo odmítají, i když by ji, zdá se, potřebovali. Je to určité nastavení...