„Mami, ještě jednu pohádku. Prosím. Nebo alespoň kousek.“ Tak jsem se snažila uspat své dítě...

Anna Zejnová neplánovala stát se v mladém věku matkou, ale potom, co se jedné noci opije a nedá si pozor, musí čelit následkům. Jak to všechno ve svém životě nakonec zvládne?

„Ty jsi nemocná, teto?“ Anně se v ten moment, kdy tuhle větu uslyšela, sevřelo srdce prapodivnou úzkostí, která byla tak ostrá, až musela na chviličku zavřít oči a zhluboka dýchat...

Minulost, která měla být v ní hluboko zakopaná a zapomenuta, se nečekaně vrátila a stála tváří v tvář svému osudu...

Muž, který stále držel svojí dcerku v náručí. Hleděl nyní na Annu, jako by viděl ducha. Bylo zcela jasné, že jí poznal...

Muž se na ní usmál svým typickým úsměvem, který jí dříve přišel neodolatelný, a nazývala ho v duchu pokřivený. Skoro to vypadalo, jako kdyby zapomněl, co se mezi nimi vlastně stalo...

Anna zavrtěla hlavou a přešlápla si z nohy na nohu. Přitom zatnula zuby, jelikož jí nohou projela pichlavá bolest a to taková, že se jí na moment zatmělo před očima.

"Ne, to se nestalo! On se tu včera neukázal! A už vůbec není s Melisou! To musela být noční můra, přemlouvala Anna svojí mysl a přitom si zajela rukou do vlasů..."

"Anna stiskla oči k sobě a dala ruku dolů. Nevěděla, co má najednou cítit, jestli smutek či vztek. Bylo jí totiž více než jasné, že tohle skončí dříve nebo později katastrofou. Kde se ty dva vůbec potkali?"

"Anna byla v té chvíli tak mimo, že se ani nehnula a už vůbec netušila, jak se nadechnout. Její plíce, jako by tu činnost zapomněly, naopak její srdce o sobě dávalo vědět až moc..."