Já nejsem ona - Peprmint (5.)

Michael na moment vypadal, že ho Annina reakce překvapila. Skoro to vypadalo, jako kdyby zapomněl, co se mezi nimi vlastně stalo a nebo je tu ještě jedna možnost, a ta je pravděpodobnější, že si to prostě nechce pamatovat, což by odpovídalo jeho povaze. Jelikož pokaždé, když, něco provedl, ať se jednalo o cokoli tak vždy zatloukal do poslední vteřiny. Anna měla vždy sto chutí mu za to jednu takovou vrazit a to má konec konců i teď.

 

Muž se na ní usmál svým typickým úsměvem, který jí dříve přišel neodolatelný, a nazývala ho v duchu pokřivený.

 

„Tati, vy se s tetou Annou znáte?“ zakřičela Julie, až sebou majitelka krámku nepatrně cukla a nebyla jediná. Dívka, která stále stála vedle ní, sebou trhla také, ale Anna to sotva zaregistrovala. Její pohled skouzl na tu malou nezbednici, která stála naproti svému otci a tvářila se jako rozzuřený čertík. Michael vypadal, že ho dcera svým chováním nerozhodila.     

 

„Jo, zlatíčko, tohle je Anna.“ Podíval se dolů na svoji dceru, aniž by se přestal tvářit tak vesele. „To je ta holka, o které jsem ti tolik vyprávěl,“ dořekl a opět zvedl tu malou princeznu do náruče a přešel s ní až k Anně, které se opět rozbušilo to zatracené srdce a do nosu jí uhodila jemná vůně po holení.

 

Stále stejná, pomyslela si. Tu vůni nikdy nedokázala definovat, až do teď. Peprmint, uvědomila si najednou. Ta vůně jí tehdy tak vábila.

        

Sakra, vzpamatuj se, Anno Zejnová! okřikla se v duchu a víc stiskla v prstech hůl, tedy pokud to ještě víc šlo.

                                                     

„A jak se máš od doby, co jsme se neviděli?“ Michael se v krámku k Annině smůle rozseděl a Julie lítala mezi regály a vybírala knihy, protože se ukázalo, že by si nejraději vzala všechny obrázkové knihy, což jí neprošlo. Bylo jí ale místo jedné knihy dovoleno půjčit si dvě. Tak teď tu lítala jako malý pometlo a nosila si je na stolek, s tím že si pak vybere.

 

„Dobře,“ odvětila Anna a přitom se podívala okolo, jestli někdo něco nepotřebuje. Dnes se krámek docela překvapivě zaplnil a skoro všichni popíjeli kávu, kterou Anně pomohla roznést dívka, která se přestavila jako Andrea. Majitelka krámku jí za to byla neskutečně vděčná.  Slíbila dívce, že dnes, co si objedná, je ná učet podniku. Věděla, že kdyby tu Andrea nebyla, musela by to roznést sama a pak by se nevyhnula otázkám, který by jí položil Michael.

 

„Tati, můžu i tuhle?“ vytrhl Annu z myšlenek radostný hlásek Julie, která vyběhla ze zadní části, kde měly místo dětské knihy.

 

Anna se podívala na knížku, která byla držena v dětských ručičkách. V tu chvíli se jí na vteřinu zastavil dech.

 

„Ááá, tvoje oblíbená pohádka. Ne, promiň, druhá nejoblíbenější!“ Michael věnoval zrovna pozornost své dceři, takže Anna měla prostor se uklidnit. Bože, pomoc! mumlala si pro sebe, jelikož Julie právě držela v rukách tu knihu, kterou mladá žena věnovala své dcerce těsně před tím, než…