Nebudu si tady nic nalhávat. Naletěla bych úplně stejně. Když je člověk blbej, tak je prostě blbej. Vadilo mi to, ale nic jsem neudělala. A to byla moje první chyba.

Tenkrát jsem si poprvé dovolila říct, že už s ním nechci být. Přesvědčoval mě tak vehementně, až mi jeho ruce najednou obejmuly krk a přitlačily...

Pro mě tohle není první cesta do Brazílie, pro děti ale ano. Byla jsem trochu nervózní z toho, jak to budou zvládat, zatím ale jejich reakce předčí naše očekávání...

"V jednu chvíli jsem měla vyloženě krizi. Potřebovala jsem být chvíli sama. Zalezla jsem si do prázdné místnosti, schoulila se v koutku, kde byly narovnané židle, poslouchala tu muziku a chtělo se mi brečet."

O nějakém klidném adventu se tu moc mluvit nedá - naopak, léto vrcholí a životní tempo se zrychluje! Ulice i obchody čiší životem a brazilskou vřelostí...

Na společenských a kulturních akcích ale chodí Papai Noel i před Štědrým dnem. Nerozdává ale klasické dárky, ale spíše sušenky a sladkosti. Takže jsme měli možnost jednoho už také potkat.

"Ideální pro různé zlodějíčky. Zvýšené přízemí vyloženě lákalo k obhlídce nových bytů. Vcházela jsem zrovna z kuchyně do obýváku, když jsem na balkóně uviděla tmavou postavu..."

"O půlnoci se hromadně obešly všechny vchody a byty, abychom poznali i ty, kteří byli poněkud zdrženlivější a zůstali stranou od hlavního proudu dění. Byla to zkrátka noc vzácné lidské pospolitosti a pochopení."

"Každé dítě je jiné, stejně jako každý rodič je jiný, z interakce s dítětem se mnoho dozvídáme nejen o něm, ale i o nás samotných. Často naše reakce na chování dítěte jsou odrazem našeho vnímání a prožívání..."

‚‚Campo Grande je také městem, kde má můj muž mnoho příbuzných i přátel, tak jsme tu 2. ledna, hned po bujarých novoročních oslavách, skončili."