Vánoce pod Jižním křížem - českou mámou v Brazílii (2.)

07.12. 2023

Dalo by se říci, že jsme v São Paulu svým způsobem uvězněni.

Nijak extra nám to nevadí - je tu příjemně, manželovi příbuzní jsou milí a laskaví, děti tu mají kamarády i hračky a já dostatek času na tvorbu i odpočinek....

Nicméně stále čekáme na jeden ztracený kufr.

Věci nejsou problém - zavazadla s věcmi pro děti tu naštěstí máme a co se týče nás dvou, krátkodobé uskrovnění nezaškodí - problémem spíše je to, že jsme na dnešní noc naplánovali přejezd do Batayporã, Baťova města v Brazílii, odkud můj muž pochází. Už je ráno před plánovaným odjezdem, volná místa v buse ubývají a my stále nevíme, zda si ten lístek máme koupit nebo ne.

 

Termín pro dodání ztraceného kufru už je za námi, číslo, které jsme dostali pro reklamace, mému muži típe jeden hovor za druhým a já nabírám podezření, že zatoulané zavazadlo stále ještě hledá svého majitele kdesi v Madridu.

 

Rozhodujeme se ale pro optimismus. Dávám tedy prát prádlo, aby stihlo do odjezdu uschnout. A protože busy v Brazílii jsou silně klimatizované (až chlazené!), zahrnuje naše cestovní oblečení i zimní bundy, v nichž jsme strávili noc v letadle.

 

Běhám proto po domě s náručí prádla a volám "Precisamos lavar as bundas também!" ("Potřebujeme vyprat i bundy!") Někdo už tuší, co tahle hláška vyvolá. (pozn. aut.: Bunda znamená v portugalštině zadek.) No co, aspoň se napětí způsobené ztraceným kufrem trochu roztříští a ještě třeba všechno dobře dopadne.... A tak si zatím krátím čas úvahami a psaním.

 

Pro mě tohle není první cesta do Brazílie, pro děti ale ano. Byla jsem trochu nervózní z toho, jak to budou zvládat, zatím ale jejich reakce předčí naše očekávání. Možná je to částečně i tím, že i já jsem nechala všechny své nahromaděné starosti, strachy a vyčerpání uprostřed zimy a tady žiju léto. Bezstarostné a klidné. Vypínám tu honičku, ve které se ocitá asi každý z nás během pracovního roku a dovoluji si teď a tady být "jenom" mámou a manželkou.

 

Dcera si svůj pobyt bezstarostně užívá adekvátně svému věku a pojímá ho jako zemi neomezených možností k prozkoumání.

 

Syn oproti tomu pojal Brazílii jako studijní jazykový pobyt. Z počátečního rozčarování, že jeho noví přátelé neumí česky, vyšla na povrch hošíčkova hrdost a cílevědomost. Je radost ho pozorovat, jak během hraní s kluky statečně slovo po slovu tvoří věty v portugalštině a snaží se domluvit. A že kluci mluví rychle! Můj syn rád zvládá věci sám, tak se drží, dokud to jde... a když to nejde, slyším pak ze dvora podrážděný klučičí hlas: "Mami, Arturo zase něco říkal!!!" A máma - tlumočnice naběhne a případná nedorozumění zarazí hned v začátku. Kluci se úlevně usmějí a dovádění pokračuje...

 

Je to zajímavá zkušenost i pro mě. Pozorovat, jak snadno a přirozeně se děti učí něco, co pak dospělí mnohem obtížněji dohání na řízených lekcích s jazykovými lektory.

 

Dítě nemá strach z toho, že udělá chybu nebo nebude mluvit správně. Dítě prostě mluví. Kéž bychom i my dokázali vnést větší lehkost do naší komunikace s druhými.

 

Kromě jazyka má syn možnost trénovat i fotbal - s pravými brazilskými fotbalisty, kluky staršími a trénovanějšími, než je sám. Protože je v bráně jen on (a proti němu dva větší kluci), bere si mě na pomoc. Se svým talentem na fotbal jsem mu ale spíš přítěží a kluci střílí jeden gól za druhým. Asi je to viditelné, protože po chvíli je starší Arturo kamsi odvolán a hra tak může pokračovat s mladším chlapcem jeden na jednoho. Můj syn konečně skóruje do brány a konečně vidím v jeho očích upřímnou radost ze hry.

 

Tak jak tam tak sedím s maminkou protihráče a povídáme si o dětech, vzpomínám si, jak jsem nedávno někde četla, že děti potřebují zažít občas neúspěch, aby se naučily prohrávat a vědět, že život není jednoduchý, nepůjde jim vše automaticky z cesty a aby nestavěly svou hodnotu jen na úspěchu... Souhlasím, nicméně - a po téhle zkušenosti obzvlášť - vidím, že děti potřebují zažít právě i úspěch. Ne ten, kdy jim vymeteme cestičku a záměrně je necháme vyhrát, aby neplakaly! Ale skutečný úspěch, který zažijí vlastními sílami v rovné hře, jako nyní můj syn. Aby poznaly svoje talenty a věděly, že dokážou obstát mezi vrstevníky. I v daleké Brazílii...