Dohoda s nepřítelem - Předkupní smlouva (21.)

Situace mezi námi začala houstnout. Zejména žárlivost dosahovala nových kvalit. Žárlil na všechno a na všechny. V podstatě jsem se nemohla nikde zdržet, jít k sousedce, pocourat po krámech ... Prostě nic. Vadila mu moje práce i moji přátelé a kamarádi. Veškerý svůj pohyb jsem musela dopředu hlásit. Lustroval mi telefon, kabelku, záhadně se mi ztrácely věci, aby se zázračně objevovaly na jiném, zcela nelogickém místě.

 

Vzhledem k tomu, že pravidelně mizel za svými „koníčky“, přibyla tak mezi nejčastěji používané věty typu „Kde jsi byla tak dlouho?“, nová hláška „Já to udělat nemohl, protože jsem tu nebyl.“

Náš vztah postoupil na další úroveň, která nebyla moc k žití. Upozorňováním na mé nedostatky však už nedosahoval dostatečného uspokojení, takže přitvrdil. Jak se říká, posunul „volume doprava“ na vyšší stupeň ponižování, výsměchu a citového vydírání. Jenže mě už to nějak všechno lezlo krkem. Pořád poslouchat, že jsem k ničemu a všechno dělám špatně, aby mě za chvíli vychválil do nebes, jak jsem šikovná a chytrá. Zejména, když bylo potřeba udělat něco, do čeho se mu nechtělo. Prostě cukr a bič.

 

Kolikrát to byly takové veletoče, že mi z toho šla hlava kolem. Vždycky jsem si v duchu říkala „Tak už si proboha vyber! Jsem blbá a nešikovná nebo nejlepší ženská tvého života!?“

Jsem poměrně „držák“. Dalo se na mě dříví štípat, ale jakmile se něco přehouplo přes určitou mez, zakousla jsem se a šla, jak se říká přes mrtvoly. A právě tahle červená linie začala dosáhovat svých hranic.

 

Kolegyně v práci si tenkrát pořídila byt v Milovicích. Bylo to v době po odsunu našich „spřátelených“ vojsk. Spousta prázdných a notně „vybydlených“ paneláků, které procházely postupnou rekonstrukcí. Nebyl tu problém sehnat poměrně levný byt. Dlouho jsem neváhala a zkontaktovala místní realitku. Šance, že budu mít vlastní byt, byla pro mě hnací silou. Novým impulzem a nadějí.

 

Jenže jsem neměla peníze na složení zálohy z předkupní smlouvy. Ale jsem beran. Odhodlaný zkusit úplně všechno. Moje poradkyně, se kterými se tenkrát doslova roztrhl pytel, mi vymyslela dokonalou a přitom jednoduchou kombinaci spoření a půjček tak, abych to všechno zvládla ufinancovat. Úžasná ženská! Zasloužila by si tisíce děkovných dopisů nebo metál.

 

Tím, že jsme už byli rozvedeni, mohla jsem o všem volně rozhodovat. Do ničeho mi nemohl zasahovat. Nic jsem nemusela říkat ani vysvětlovat. O ničem nevěděl. A taky proč. Nebyl důvod. Bylo to moje sladké tajemství, o kterém věděla jen dcera a kolegové z práce, kteří mi pomohli s ručením. Zbývalo jen počkat na dostavbu, která byla právě zahájena.

 

Je zajímavé, jak takové tajemství dokáže člověka povzbudit a nabít novou energií. Teď už jen vydržet zhruba rok, těšit se a pomalu si ukládat na stranu nějaké ty peníze na základní vybavení.

 

 

19. Promiň – Vím, že jsi to se mnou určitě myslel dobře. Jen se nám to nějak všechno vymklo z rukou. Kdybych byla od začátku víc sebevědomá, možná by k takovýmto veletočům nemuselo dojít. Ale stalo se. Vlastně jsi mě naučil být soběstačná. Nenechat si všechno líbit. Mít svou hrdost a sny. Vím. Byla to šichta, než jsem na to přišla. Opravdu přišla?