Nemoc jako příležitost ke změně
Každý z nás občas onemocní, někoho trápí nemoc dlouhodobě, jiný zná jen krátkodobé zhoršení svého zdraví. Většina lidí by se zřejmě shodla na tom, že nejsou rádi nemocní. Přesto nemoc může být důvodem k zastavení se, zamyšlení a může vést ke změně.
V mém životě k několika takovým „zastavením“ došlo. I když se mi nestalo nic opravdu závažného, měla jsem možnost si uvědomit, ze své situace, co prožívají lidé s většími potížemi každodenně. Jednalo se např. o problémy s MHD, kde zrovna nejel výtah.
Když se necítíte dobře psychicky, můžete vnímat, že ostatní lidé tomu úplně nerozumí, neví, co se s vámi děje. Je to docela přirozené, i když to často mrzí. Mí blízcí však při mně stáli i v těžkých situacích, jsem jim vděčná.
Podělím se o to, co jsem si uvědomila v době, kdy jsem byla nemocná:
1.Lítost úplně nepomáhá jako spíše účast.
Ve smyslu, že nám druhý není lhostejný, vnímáme ho a jsme tu pro něj.
2. Pokud chceme pomoci, je dobré se nejdříve zeptat, zda a v jakém rozsahu daný člověk pomoc potřebuje.
Např.: Pokud uvidíme nevidomého člověka čekajícího na semaforu, nevrhneme se hned do jeho převádění přes přechod. Ale oslovíme ho s nabídkou naší pomoci. Na něm je, zda pomoc přijme či nám odpoví, že to zvládne sám.
3. Učím se vnímat své tělo a mysl dříve, než dojde ke zvýšení napětí, ať už fyzického či psychického.
Je dobré se umět na sebe naladit, pomůže nám to nejen v předcházení nemocem, stresu, ale i k vyladění se na své okolí.
4. Předcházení nemocem zahrnuje také udržování kondice.
Můžeme zařadit pravidelné cvičení, procházky v rychlejším tempu, běhání, cyklistiku, plavání apod.
5. Nemoc nás často donutí zpomalit, přehodnotit své priority…
Někdy na sebe máme příliš požadavků a očekávání, když se naučíme mezi nimi trochu vybírat ty podstatné, může nám to ulehčit od zbytečných starostí a stresu.
Během mých „zastavení“ jsem našla, co je pro mě osobně důležité, co mě naplňuje a pomáhá mi.
Zároveň jsem ocenila podporu svých blízkých a zjistila, kde a s kým je mi opravdu fajn 😊.
Zažili jste nemoc, která Vás přiměla k „zastavení“? Co jste si při tom uvědomili? Pomohlo Vám to k životní změně?
