Jmenuji se Marušánek a popadl mě kocour - Asi se mi něco pěkného zdálo (6.)

Zdálo se mi asi něco moc pěkného, protože ráno Hanka Frantovi vyprávěla, že jsem si celou noc ze spaní potichoučku štěbetala. Já si z toho snu sice nic nepamatuju, ale je pravda, že se mi moc krásně spinkalo a ráno jsem se probudila čilá jako rybička.

 

 

Počasí bylo krásné, jako vymalované a tak jsem mohla být venku už od rána. To se mi moc líbilo, protože ve výběhu je spousta místa a já se mohu proběhnout nebo si zaplavat.

Pro jistotu mi Hanka výběh zakryla, kdyby náhodou pršelo. Celý den bude v práci a tak bych prý mohla zmoknout.

 

 

Ještě že to udělala! Odpoledne začal foukat silný vítr a po obloze se honila spousta ošklivých mraků. Najednou ty černé mraky zakryly celou oblohu a úplně schovaly sluníčko.  Šla z toho hrůza. Schoulila jsem se do pelíšku a byla ve mně malá dušička.

 

 

Pak to přes celou oblohu blýsklo a ozvala se ohromná rána. Velké kapky bušily do plachty nade mnou. Všude bylo mokro. Voda cákala na všechny strany, ale do pelíšku mi naštěstí nepršelo.

Když bylo po všem, vrátila se Hanka z práce domů.  Honem se na mě běžela podívat a než jsem jí vyštěbetala všechno, co se stalo, popadla mě a rychle přestěhovala dovnitř.

 

 

Já se jí sice snažila povědět, že už neprší a že bych raději byla venku, ale ona mi vysvětlila, že za chvíli přijde ještě větší liják, protože se ženou další velké mraky.

Ani to nedořekla a bylo to tady. Už cestou jsem slyšela další rány. Vítr foukal, až všechno lítalo a pršelo, jako když konev obrátí.

 

 

Hanka mi vysvětlila, že to je bouřka. Bouřka prý není jen obyčejný déšť. Pozná se podle toho, že se na obloze objevují blesky a taky to dělá obrovské rány, kterým se říká hromy.

Takový blesk vzniká, když se mraky mezi sebou začnou hádat a honit. Pak to mezi nimi blýská, třebas přes celou oblohu. Blesk rozčísne mraky a ty, když se k sobě v rychlosti vrátí, tak to práskne, jako když pleskneš o sebe dlaněmi. Akorát o hodně víc.

 

 

Hanka si pak se mnou ještě povídala a poslouchaly jsme spolu, jak déšť bubnuje na parapety oken. Bylo to příjemné, protože jsem věděla, že už se mi nemůže nic stát. Zavřela jsem oči a usnula.