Já nejsem ona - Pohltila ji doslova černá zem
„Já jdu kasírovat, tamhle ta paní chce platit,“ ozval se hluboký hlas, mírně nasáklý něžností. Někdo by neřekl, že chlap pomalu jako hora může mít i na krajíčku. Bohužel ani Anna ne, která k němu natočila hlavu a slabě přikývla.
*
‚‚Vezměte si to vedle a najezte se tam. Já to tu zatím vezmu a pak se vyměníme,“ rozhodla Anna rázně poté, co jim poslíček donesl objednanou pizzu.
„Ty s námi jíst nebudeš?“ pronesla Julie se smutkem.
„Ale no tak,“ pohladila ji Anna dlaní po tváři.
Holčička se od ní nechtěla téměř hnout, i na toaletu musela jít s ní ona. Chtěl jít sice Michael, ale to děvenka prohlásila, že by raději s tetou Annou, což ženu mírně vyvedlo z míry, ale stalo se.
„Ne, broučku, nebudu,“ pokračovala Anna, přitom si s Michaelem vyměnili pohled, který obsahoval starost o osůbku vedle nich.
Oboum dělalo najednou starost to stejné a to, jak se Julie chová a hlavně proč.
„Ale jestli chceš, přečteme si pak všichni tři pohádku a k tomu hrnek horké čokolády, bereš?“ mluvila k Julii, ale stále koukala na Michaela, který nepatrně přikývl. Bylo zřejmé, že pochopil, co má v plánu.
„Jasně, uděláme si hezký pohodový odpoledne,“ řekl na oko veselým hlasem. Zatím co do ruky bral krabici s pizzou, která doposud ležela na pultu dál od nich.
„Opravdu?“ ozval se dětský šepot po chvíli, což Annu donutilo se na ní podívat. Dívenka měla znovu skloněnu hlavičku a bradička se jí lehce třásla, a ono to tak celkově vypadalo, že má holčička na krajíčku.
A sakra! Tady jsem asi něco pěkně podělala! pomyslela si Anna v duchu vyděšeně. V další vteřině už se nadechovala, aby chybku napravila, ale než stačila otevřít pusu, holčička se rychle naklonila a silně se k ní znovu přitiskla.
To bylo poslední, co Anna uviděla, udělala i cítila, než se s ní začalo všechno točit a zčista jasna byla všude kolem tma, pohltila ji doslova černá zem.
Kde…
