Jmenuji se Marušánek a popadl mě kocour - Nítěnky jsou bašta (7.)

V sobotu ráno jela Hanka s Frantou zase nakupovat. Přivezli spoustu nejrůznějších věcí a pro mne takový placatý balíček. Hanka říkala, že je zvědavá, jestli mi to bude chutnat. Mluvili o nějakých mražených nítěnkách. Prý je nemohli nikde sehnat a bylo vidět, že z nich mají velikou radost.

 

 

Vůbec jsem nevěděla co to je. Byly to takové malé mražené obdélníčky zavařené v platíčku. Vypadalo to divně. Tedy, co mi na tomhle má chutnat?

Hanka dala tu divnou věc rozmrazit a pak do toho přilila trochu vody. My kačenky musíme totiž mít všechno papání namočené, aby se nám dobře jedlo. Máme placatý zobáček, přizpůsobený na hledání potravy ve vodě a proto neumíme baštit suchou potravu.

 

 

Chvíli jsem koukala divně a vůbec se mi to nechtělo ochutnávat. Hanka na mě pořád koukala, jako co já na to, já zas koukala na Hanku, jestli fakt musím a tak jsme na sebe chvíli koukali, až  mi jí  bylo líto a tak jsem to nakonec přeci jen ochutnala.

To byla bašta!

 

 

Ještě jsem nikdy nic tak dobrého nejedla. Byly to takové miniaturní vodní žížalky. Vypadali jako kousky nití nastříhané na malinkaté kousíčky. Proto se jim asi říká nítěnky.

Zbaštila jsem je všechny najednou a pak se slastně uvelebila v pelíšku, abych si po té dobrotě pěkně odpočinula.

 

 

Sice jsem po očku koukala, jestli Hanka nevytáhne ještě jednu kostičku, ale prý ji dostanu až další den.

Alespoň se mám na co těšit.