Já nejsem ona - Kungpao (23.)

„Se mnou si starosti nedělej, jak si sám před chvíli viděl, tak se o sebe dokážu postarat.“ Dech se jí zastavil na moment hrdle, když se také zvedl a pomalým krokem obešel stůl a přešel k ní.

V tu chvíli se okolí vytěsnilo a ona slyšela jen svůj těžký dech i své srdce, které se jí doslova zbláznilo, když se jí postavil po boku a bez jakéhokoli varování si ji přitáhl do náruče.

 

„Hraj se mnou,“ zašeptal hluboký satén, ze kterého by se Anně za normálnějších okolností podlomila kolena. Teď se chtěla od něj jenom odtáhnout a žádat vysvětlení, protože byla z jeho chování poněkud mimo.

Nejdřív jí div nevynadá nebo tak něco a nyní jí žádá, aby s ním hrála jakousi hru, ale proč proboha? Měla v hlavě totální zmatek a cítila se divně, ale přesto poslechla, jelikož z toho hlasu nebyla slyšet jenom něžnost, ale také nepatrné varování, které jí dalo jasný signál, že teď ne. Tiše si nad tím povzdechla a přitom ho objala okolo pasu a sykla.

 

„Doufám, že tohle bude mít potom nějaké vysvětlení.“ Michael jí na to neřekl ani ň, ale přitáhl si jí víc k sobě.

„Budu to chápat tak, že vysvětlení se dostaví pak,“ špitla a zavřela na moment oči. Snažila se nevnímat ten prokletý pocit, který se ji začal šířit tělem jako žhavá lavina.

 

 

*

 

„Chystám se objednat nějaký oběd, milé dámy, jen si marně lámu hlavu, co si dáme za mňamku.“ Anna s lehkým úsměvem sledovala, jak se Michael podívál po Julii, která už byla opět mezi nimi a vypadala, že má veselou náladu, což Annu více než těšilo, a na chvíli zapomněla i na své starosti.

 

„A není na jídlo trochu brzy, táto?“ Mrkla také po dívce, která stála vedle ní na židli za pultem. Očička jí zářila ryzím štěstím. Pomáhala Anně připravovat teplé nápoje tím stylem, že mačkala knoflík u kávovaru a Michael to pak roznášel.

Byla to prostě posila k nezaplacení.

 

„Já si dám jídlo klidně brzy, když to bude pizza.“ Poslední slovo řekli oba najednou a zároveň si dali placáka. Anna jen žasla nad tím, jak se Michael dokáže tak nějak přehodit. Ještě takzvaně před hodinou z něho byl skoro bručoun, rváč, ale teď? Je z něho parťák do nepohody. 

 

„Vy si klidně pizzu dejte. Já si dám kungpao,“ prohlásila Anna a přitom se přidržela pultu, aby mohla přejít o kousek dál, kde měla otevřený notebook, ale najednou sykla bolestí, která jí projela rukou jako nůž.

„Do prkýnka!“ Zaklela tiše, ale její klení nebylo zas tak tiché, jak si myslela. Z omylu jí vyvedl modrý temný pohled. 

 

„Kumčo? To je to jídlo s nudlema, který si dělá taťka strašně pálivý?" ozvala se Julie zadumaně. 

„Dá se udělat i nepálivá varianta,“ odvětila jí na to Anna s úsměvem. Měla v plánu něco udělat na počítači, ale v ten okamžik už vlastně zapomněla, co vlastně chtěla udělat. 

Mozek měla zčista jasna v mlze. Jediné, co dokázala vnímat, byl ten pohled, sakra. Stála tam u toho počítače jako nána.

Dej se dohromady Ano! Hned! Zařvala na sebe v myšlenkách a přitom zvedla a natáhla zdravější ruku, aby zaklapla ten pekelný stroj.

„Udělám to pak." Hlas měla pevný jako skála, za což byla tomu nahoře vděčná.

Podívala se na Michaela: ‚‚A za to můžeš jenom ty!“