Běžky - jízda přírodou plná svobody
Ze zimních sportů mám nejraději běh na lyžích. Když jsem byla ještě dítě, dávala jsem spíše přednost sjezdovému lyžování, ale postupně jsem našla v běžkách větší zalíbení.
Než vyjedete, je důležité „dobře namazat“, to je základ úspěchu. Přiznám se však, že na toto nejsem úplně odborník a nechávala jsem to vždy na spolujezdci... Ale zase jsem si snad nikdy nestěžovala, že by mi namazal špatně.
Mám radost z toho typu pohybu, cítím, že se zapojuje celé tělo a dělá mi to dobře. Krajina, která se před Vámi objevuje, nabízí často krásné výhledy... Je to však jiné než „pěší turistika“, pohyb je většinou svižnější a zároveň hladší.
Dlouhý skluz a pevný odraz, souhra celého těla, když najdete správný styl, jede se Vám snáze a s větším nadšením. Oblíbené trasy najdete např. na známé Jizerské magistrále. Hezké trasy, ale můžeme hledat i u našich sousedů, např. v okolí Štrbského Plesa. Ovšem jsou situace, kdy jedete styl/ ne styl a jste rádi, že nakonec dojedete do svého cíle.
Jednu takovou jsem zažila nedávno. Namazáno jsme měli sice dobře, ale postupně se veškeré mazání odralo z běžek a bylo to jako bychom nenamazali vůbec. V takové chvíli se nejvíce vyplatí bruslení a „stromeček“, jenže na bruslení „je to makačka“ a já zkrátka tak trénovaná nejsem, abych celou cestu takto „dala“. Nehledě na můj nedokonalý styl . Tedy sníh nám moc nepřál, klouzali jsme dozadu, byly tu už takové nápady jako obrátit lyže apod. Já jsem střídavě „chodila na lyžích“ a občas zkoušela párkrát zabruslit, abych se vůbec někam posunula... Kolem nás projížděla skupina děvčat v péřových bundách. Vypadaly znuděně. Ale jelo jim to lépe, čím namazaly nevím, každopádně jsme je potkali ještě několikrát.
Moc sportovně jsem si v tu chvíli nepřipadala, sundala jsem běžky a šla pěšky, protože to bylo skoro rychlejší. Skoro jako takový „indiánský běh“, jestli to znáte? Pěšky a bruslení střídavě tam, kde to šlo. Ale moc energie jsem neměla. I když, prý, kdo říká: „Už nemůžu.“, ještě třikrát může... No, jenže já radši nic neříkala, aby mi ta síla vystačila do konce.
Když jsme dojeli, nutno říci, že manžel byl pro mě velkou podporou, když se vracel, aby jel chvíli se mnou, a pak zase počkal, byla jsem moc ráda, že si mohu dát sprchu a horkou čokoládu. Znáte to, když jste v nějakém nepohodlí a představujete si, jaké to bude, až dojedete, prima? Ta myšlenka Vás „žene“ dál .
A co Vy, čtenáři, máte oblíbené místo, kde rádi jezdíte? Či nějaký zajímavý zážitek nebo hospůdku pro odpočinek?
