Péče o domov aneb co nám mohou předat Brazilky

Jak jste na tom s uklízením?

 

Nemyslím klasické škatulkování „pořádkumilovný“ či „bordelář“. Toto by asi vydalo na samostatný článek a navíc to podle mě tak jednoduché není. Zajímá mě, jaký máte k péči o domov VZTAH?

 

Bez urážky či navážení se do svého národa – mám dojem, že u nás často přetrvávají ještě staré „komunistické“ principy. Péče o domov zpravidla bývá více na ženě, přestože v dnešní době jsou již oba výdělečně činní. Ženy se nezřídka cítí jako služky či otrokyně domácnosti a ačkoliv by to rády změnily, často většina z nás stále ještě podléhá nevyslovenému pravidlu, že „žena si může odpočinout až tehdy, když má vše hotovo“. O pomoc se nežádá – i když se nám výslovně nabízí – abychom mohly říct, že „jsme soběstačné“, „nemusíme nikoho prosit“ a „nejsme nikomu na obtíž“. Samozřejmě se mnohé zlepšuje, ale při hovorech s ostatními ženami nevidím, že by měly k péči o domov zrovna pozitivní vztah a že by se při ní cítily dobře (a jen tak mezi námi – já sama tuto cestu už několik let hledám).  Přišlo mi tedy vhod, když jsme s rodinou odjeli na dva měsíce do Brazílie (viz série Vánoce pod Jižním křížem) a měla jsem tak možnost vidět, jaký postoj mají brazilské ženy.

 

V Brazílii není výjimkou, že žena musí zastat mnoho rolí najednou. Možná i více než u nás. Sociální rozdíly jsou zde veliké a pro tu chudší část jsou životní podmínky nesrovnatelně složitější než u nás, v Čechách. Jedna věc, která mě proto na Brazilcích fascinuje, je jejich neutuchající optimismus, který se dá poznat už na samotných portugalských výrazech. Právě oblast péče o domácnost je jednou z těch, kde je to jasně vidět.

 

Nechám teď stranou to, že movitější Brazilky často a rády využívají placené pomoci v domácnosti a nikdo to nebere jako, že dotyčná „ze sebe dělá něco víc“. Obvykle je taková výpomoc brána jako oboustranně prospěšná, neb většinou zároveň dá zaměstnání jiné ženě z chudších poměrů. A nezřídka se stává, že paní a pomocnice se společně schází u oběda a panuje mezi nimi přátelský vztah.

 

Budu se nyní věnovat pouze portugalštině:

Zatímco my označujeme ženu, která není výdělečně činná, neutrálními slovy „žena v domácnosti“, Brazilky se obvykle označují jako dona da casa, tedy „paní domu“ nebo „paní z domova“. Pojem žena v domácnosti – ač znám několik úžasných žen, které jsou „jen“ v domácnosti a konají v ní i mimo ni téměř zázraky – bohužel u české společnosti často způsobuje přinejmenším údiv a povytažené obočí, jako by dotyčná o něco důležitého přicházela, když se neúčastní honu za penězi a věnuje se plně rodině. To taková dona da casa všem skeptikům zavře pusu už jen tím, když se představí. Nebo měli byste snad potřebu dát paní domu najevo, že o něco důležitého přichází? Asi ne - je to přece jen královna, která přesně ví, kde je její říše a moudře jí vládne.

 

Druhý aha moment přišel ve chvíli, kdy jsme si s jednou kamarádkou povídaly o úklidu. Chtěla říci, že je pořádkumilovná a tak samu sebe označila jako rainha de limpeza - „Královna úklidu“ nebo „Královna čistoty“. Milé ženy, vidíte ten rozdíl? Cítíte tu zdravou sebedůvěru?

 

A tak bych vám chtěla předat to, co jsem sama vyzkoušela hned po návratu do ČR – zkuste se u úklidu a péče o domov na chvíli zastavit a vědomě si dopřát ten pocit, že jste královna. Krásná, moudrá a schopná dobře spravovat své království. Vím, jsou to „jen“ slova a trocha holčičí fantazie. Ale když zaměníme naše věčné „nikdo to za nás neudělá“, „zase je tu nepořádek“ a podobně za vědomé prožití královny a docenění toho, co děláme, jako skutečně důležité služby, pak budeme vyzařovat něco zcela jiného. A i ta tolik potřebná pomoc či podpora se třeba objeví ☺