Hravost aneb koření života v dospělosti

Již v dětství se v nás probouzí hravost.

Někdy se stává, že na ni v dospělosti trochu zapomeneme. Jindy se opět vynoří – v podobě kreativních nápadů nebo se vrátíme zpátky k hrám s dětmi. Teď na podzim můžeme s dětmi pouštět draka, sami si zaházet listím – proběhnout se a nechat ho dopadat a proč si nezaskákat v blátivých kalužích? Nebo si pohrát s kaštany a vytvořit pěkné zvířátko, házet šiškami na cíl, na mě ne :⁠-⁠), třeba na strom. Zkusme i jiné aktivity, i když si před ostatními můžeme připadat bláznivě, co takhle tančit v dešti? Za teplého letního počasí to může být hezké :⁠-⁠). Často se obáváme, co si o nás druzí pomyslí, když se budeme chovat jinak, netradičně. Ale není to škoda? Máme tendenci se schovávat za společenské masky, ale při tom ztrácíme kus sebe. Na jednu stranu se možná cítíme bezpečněji, ale přicházíme o svou jedinečnost. Zkusme se zamyslet, zda je nám tak opravdu dobře?

Hra není jen pro děti, vzpomeňme si na to, co my osobně děláme rádi, a zkusme se k tomu více vrátit (pokud jste to ještě neudělali) :)

Mohou to být stolní hry, stavění domečku v lese, míčové hry, hraní si se svým hlasem, zkrátka každému je blízké něco jiného… Já si ráda hraji se svým hlasem, navštívila jsem různé hlasové dílny, kde jsem si mnohé vyzkoušela. Moc doporučuji Hlasohled, pokud ještě neznáte :⁠-⁠). Při zpěvu nám může pomoci úsměv k otevření hlasu, také dech, a vyjádření svých emocí dodává zpěvu hloubku a barvu. Ale hra s hlasem není jen o zpěvu, mnozí řečníci si dokáží s hlasem také pěkně pohrát a hrát si můžeme kdokoliv.

Při setkání muzikantů často právě jejich hravost dá vzniknout skvělé skladbě. Nebojte se improvizovat, nejen v hudbě, ale i v životě. Vyhrát si můžeme prakticky se vším – od úpravy svého zevnějšku až po prostředí, které spolu vytváříme. Zkusme si zútulnit své domovy přidáním zajímavého obrazu či dekorace, které se nám líbí nebo, kdo má tvořivého ducha, namalovat něco pěkného na zeď. Chce to takovou malbu, která se nám neokouká.

Chuť hrát si, vymýšlet nové věci jakoby tu s námi byla odjakživa. Avšak někdy bývá potlačována vnějšími vlivy – jako jsou zákazy, příkazy, normy, které naše chování svazují. Toužíme po volnosti a svobodě, ale zároveň nechceme vybočit z daných zvyklostí. Důležité je najít si takovou cestu, abychom se v ní cítili dobře spolu s ostatními i sami za sebe. Kéž by ta cesta byla plná radosti, hravosti a laskavosti.

Umíte si hrát? Co Vás osobně baví nejvíce? Je pro Vás důležité moci si hrát?