Advent - chvilky klidu a míru

Tak se nám ty Vánoce rychle blíží. Přiznám se bez mučení, že nejsem úplně slavící typ. Oslavuju, když mám chuť a ne, když se oficiálně má. Cukroví peču jen v sebeobraně, ale naštěstí mám kamarádku, která mi vždycky nějaké to mlsání přinese. Uklízím zásadně až po Silvestru, kdy už nehrozí zvýšený pohyb osob v baráku, a tedy potenciální nebezpečí vzniku dalšího bince.

Naše babi je pravý opak a na Vánoce se vždy velmi těší. A protože se letos stala takovým neplánovaným a neoficiálním maskotem akce "Živý betlém", dopřávám jí, aby se kulturně vyžila, a absolvuju s ní všechny letošní adventní neděle pořádané v našem milovaném městečku.

Dokonce jsem se kvůli tomu snažila dovzdělat, abych nebyla za totálního ignoranta. Nebudu tady zdlouhavě vypisovat všechny detaily této tradice, ale smyslem tohoto zvyku má být v podstatě celkové zklidnění, půst a další přípravy na zrození Ježíše Krista.

Dovolila jsem si to pro sebe přeložit do srozumitelného jazyka nás ateistů. Máme se uklidnit, naladit na blížící se vánoční svátky, uklidit, napéct cukroví a moc nežrat, aby se to do nás pak všechno vešlo. Svíčky nám pomohou navodit příjemnou atmosféru a každá svíčka pak připomene, že nám čas na stihnutí všeho zatraceně rychle utíká. 

První neděle je železná. Připomenutí, že už se den narození blíží, a že pokud jsme ještě nezačali s přípravami a úklidem, budeme mít hoňky. 

Druhá neděle je bronzová. Práce je v plném proudu a máme si dávat bacha na to, abychom se měli rádi a nehádali se kvůli tomu, že nestíháme. 

Třetí neděle je stříbrná. Období, kdy už vidíme světýlko na konci tunelu. Máme napečeno, ale zatím na to nesmí nikdo sahat. Nicméně je to předzvěst toho, že už se štědrý den opravdu blíží a my si už brzo pořádně nacpeme bříška.

Čtvrtá neděle je poslední. Jsme v cílové rovince. Někdy tato neděle vychází na Štědrý den. To je ta lepší varianta, protože stačí vydržet půst do večera a uvidíme zlaté prasátko, pokud se nám doma neobjeví nějaké další, záškodnické prasátko už během dne. Pro tyto případy je lepší ten rum schovat až na večer.

Pokud jsme to všechno zvládli, stačí udělat salát, osmažit kapříka, řízky, vinnou klobásu... a následně se fyzicky totálně znemožnit (rozuměj přežrat) před rozdáváním dárků.

Po rozbalení dárků nastává můj okamžik. Začínají pro mě Vánoce. Mám umyté a uklizené nádobí, nikdo nic nechce a já se můžu v klidu svalit a oslavit zrození Ježíše Krista. Krása.

Zase po roce, jsou tu Vánoce, Haleluja Gloriááá...