Jmenuji se Marušánek a popadl mě kocour - Zase prší (5.)

Tedy já mám takovou smůlu! Zase prší.

Tolik jsem se těšila a teď to vypadá, že zas budu celé dopoledne doma v bedýnce.

 

Všichni člověčí členové chodí do práce a to jsme pak doma jen my zvířátka. Ne že by to nebylo hezké, ale není to zkrátka ono.

 

Venku fouká teplý vánek, který mi příjemně vysouší peří, zpívají ptáčci, bzučí hmyz a občas mi do mého soukromého bazénku spadne i nějaká ta dobrota v podobě mušky nebo poletujícího semínka.

 

Kameny jsou vyhřáté a já si na nich mohu prohřívat po koupeli mokré peří. Nejlepší však je, když si ho můžu sušit někomu v dlaních. Zobáčkem postupně sbírám kapky vody, které mi ulpěly na bříšku, a pak je rozstřikuju na všechny strany. Je to bžunda, protože u toho vždycky někoho pocákám.

 

 

Takové sušení peří je velice zdlouhavá a důležitá činnost. Každou kapičku musím zobáčkem sebrat a zavrtěním hlavičky rozstříknou co nejdál, abych se zase nenamočila. Vše dělám s velkou pečlivostí, jednak proto, abych byla krásná a taky proto, aby mě nezáblo bříško. Až budu velká, tak budu mít dospělácké peří, které je na koupání lépe přizpůsobené a voda po něm lépe stéká. Zatím je moje tělíčko porostlé jemňoučkým miminkovským prachovým peřím. Vlastně to připomíná spíš kožíšek než peří. Ale mně to nevadí.

 

 

Navečer začalo být trochu chladno. Nabaštila jsem se a zavrtala do pelíšku co nejhlouběji. Začali se mi zavírat oči a tak mě Hanka vzala do bedýnky. Dneska jsem už vůbec neprotestovala. Nastavila jsem zádíčka teplu, které sálalo z lampičky, a za chvíli spala.