Nemám čas...ale proč ho nemáme?

Kolikrát jste tuhle větu řekli? Když pominu, že se tento argument dost často používá jako výmluva, ať vědomě, či ne, v dnešní době má opravdu spousta lidí pocit, že nemá čas.

No, jedna věc je jistá. Každý z nás, má dennodenně k dispozici úplně stejných dvacet čtyři hodin. Je to prostě tak, ať jste kdekoliv na téhle planetě, čas a jeho měření je jedna z mála věcí, na které jsme se jako lidstvo dokázali shodnout.

Dvacet čtyři hodin po šedesáti minutách. Většinou se v článcích věnuji tvůrčímu psaní, ale tohle se týká kohokoliv, ať už potřebuje čas na cvičení, rodinu, na to si dodělat školu, nebo konečně začít vyklízet garáž.

Přesto spousta lidí tvrdí, že ho nemá. Ano, já vím, všichni musíme chodit do práce a spát. Ale i tak, jak to už prokázala spousta jiných lidí a studií přede mnou, máme prostě každý den několik hodin pro sebe.

A teď je ta otázka, jestli si uvědomujete, jak ten čas trávíte. Ano trávíte, nikdo vám ho nekrade. Nikdo kromě vás samotných.

 

Chcete se začít učit anglicky, ale nemáte denně hodinu čas se tomu věnovat? Přijdete domů, tam úklid, uvařit večeři, nachystat děti do školy, zkouknout polední díl seriálu, pak pár minut projet příspěvky na sociálních sítích, dát prádlo do pračky…. A je večer a den pryč.

Každý to známe. Mám pro vás jeden tip. Je to rada, kterou jsem sice získala na kurzu tvůrčího psaní, ale dá se aplikovat na kohokoliv. Vyberte si jednu věc, kterou denně děláte, a zabere vám jen pár minut. Ať už je to zmíněné koukání do telefonu, nebo sledování jednoho dílu sitcomu. Mají jen třicet minut, tak o co jde, že?

Víte? Výborně. Tak dnes, až přijdete domů a zase nebudete mít čas, tak jednu tuhle věc vynechejte a… ne nejděte místo toho dělat, to, co tak dlouho odkládáte.

Sedněte si na židli. A nastavte si upozornění. A tu půl hodinu, co jindy trávíte koukáním na televizi, prostě zůstaňte sami, potichu, bez telefonu a bez mluvení, čekáním, až vám zazvoní minutka, že už je konec.

Hloupost? Bude to děsná nuda, s tím počítejte! Druhý den opakujte, i ten další. Uvidíte, jak půlhodina bude každý den, delší a delší a delší. Ostatně jako každé čekání na cokoliv.

Chci, abyste pochopili jednu věc. Nejen že máte čas, ale tím, že ho nevěnujete svým snům a potřebám, také čekáte. Čekáte na to, až si všechna svoje přání splníte, akorát, že o tom nevíte.

Protože čekání, místo nudného ticha máte právě vyplněné telefonem, televizí, počítačem…

 

Takže si naordinujte týden hezkého sezení v kuchyni a nepodvádějte, jinak to nebude fungovat! A uvidíte, že najednou čas mít budete a taky to, že vám dojde, jak se každá minuta počítá, když něco opravdu chcete.

Je mi jasné, že jsou lidé, kteří mají opravdu závažné problémy, a jejich životní situace není růžová. Znám to sama, když člověk doopravdy nemá čas. A proto taky vím, že je potřeba se zamyslet a nenechat všechno jenom na svých bedrech.

Opravdu se nemůže jednou o děti postarat manžel, nebo vyprat prádlo nejstarší z nich? Nebo vám někdo pomoct s péčí? To, že veškerý svůj čas věnujete někomu jinému, je sice záslužné, ale ve chvíli, kdy vám dojde, a vy vyhoříte, neprospějete sobě, ani tomu, komu jste ho věnovali. Smutná pravda, ale je to tak.

V dnešní době existuje spousta možností pomoci a každý by měl být schopný a definitivně si zaslouží, mít aspoň chvilku čas jen pro sebe, každý den.

 

A co vy, jak jste na tom s časem? Umíte ho využívat? Nebo ho prostě jen utrácíte, dokud nepřijde účet?

 

P. S. Věděli jste? Dle výzkumů strávíme téměř měsíc života čekáním na hromadnou dopravu. Devět let nákupy, sedm let tím, že snažíme usnout. Dva roky čekáme u semaforů (i tak to není omluva pro ty, kteří je přecházejí na červenou) a tradičně Češi tráví v práci více času než zbytek Evropy. Nechci nic podsouvat, ale z toho seznamu, by se dalo pár věcí vyškrtnout, nebo minimálně omezit.