„Já nevím“ – co tím ve skutečnosti myslíme a vyjadřujeme?
Když uslyšíme: „Já nevím.“, budeme zřejmě vnímat nejistotu řečníka. Ale ne vždy myslíme to, co říkáme, doopravdy doslova. Mnohdy záleží na kontextu dané situace.
Když se nás zeptají na náš názor a my ho nechceme sdílet, je pro nás nejjednodušší odpovědět: „Já nevím.“
Jiná situace nastává při potřebě vyhnout se hádce, kdy výraz „nevím“ znamená, nechci to rozebírat, nebudu se s tebou hádat, myslím si své. Přesto druzí často vnímají tuto slovní kličku jako nepříjemnou. A i když nedojde k výměně názorů, odnesou si z naší komunikace náš nepřístupný postoj.
Obvyklá komunikace rodičů a dětí:
„Co jste dělali ve škole?“
„Nevím.“ Tady by to zřejmě znamenalo – nechci to rozebírat. Stává se mi něco podobného i u mé holčičky, co chodí do školky. Je plná dojmů, ale není zkrátka ten správný okamžik pro jejich sdílení. Nejlepší je, když ho najdou sami a nejsou tzv. „vyslýcháni“.
„Nevím“ ve svém pravém významu je vyjádřením skromnosti, určitě znáte: „Vím, že nic nevím.“ Protože je tolik informací a vědomostí, které nemůžeme všechny obsáhnout. Čím více se dozvídáme, tím více si svou nevědomost uvědomujeme.
Často slovo „nevím“ je synonymem pro výraz „nejsem si jistý“, ale čím si můžeme být opravdu jistí? Je ve skutečnosti něco takového? Přesto nemusíme svou nejistotu zdůrazňovat.
Rozhovor čtyř kamarádů po právě shlédnutém filmu:
„Jak se vám to líbilo?“
„Mně ten hlavní herec úplně nepřesvědčil.“
„Za mě to byla nuda, ten minulý byl lepší.“
„A co myslíš ty?“
„No, já nevím.“
Pro ostatní jsme hůře čitelní, když se stále schováváme za svoje: „Já nevím.“
Další využití tento výraz nachází ve smyslu, kdy tzv. „přeteče pohár“ a my řekneme: „Já už opravdu nevím, jak Ti to mám říct…“ Například o něco dlouho žádáme a bez odezvy. Nebo není reakce taková, jak bychom si představovali.
Někdy se zkrátka bojíme vyjádřit svůj postoj, je to snad strachem z odmítnutí, nepřijetí? Jiný názor nemusí být vždy ten špatný. Ostatní může vést k zamyšlení a rozšíření obzorů, vnímání i pochopení druhého.
Až budete mít příště na jazyku ono: „Já nevím.“, zkuste se zamyslet, jestli byste to přece jen nemohli sdělit jinak.
Stává se Vám, že používáte „nevím“ častěji?
Znáte tento výraz u někoho ze svého okolí?
Jak na Vás působí?
