Do svých snů musíme dorůst...
Nedávno jsem četla knihu Alchymista od Paula Coelha. Zaujala mě především myšlenkou „osobního příběhu“. Každý z nás má svůj vlastní příběh, svůj tajný sen, ke kterému směřuje. Nikdo jiný za nás nevybírá cestu, kterou se vydáme, ačkoli je nám již možná dána od počátku a na nás je, abychom ji objevili.
Zkuste naslouchat hlasu svého srdce, ale při tom nejít slepě za svým snem, aniž byste vnímali své okolí.
Jako dítě jsem měla mnohá přání, ta nejniternější se mi opravdu vyplnila, ale nebylo to hned. K našim snům někdy vede dlouhá cesta, často je plná nástrah a překážek. Říkám si zpětně, že jsem měla štěstí, že ne všechny sny se mi vyplnily.
Podělím se s Vámi o jeden ze svých snů.
Už jako dítě jsem si moc přála být spisovatelkou. Později se mé přání proměnilo: „Ráda bych napsala knížku, která by lidem dala něco hezkého... aby měla pro ně smysl, tak jako knihy, které mnoho ovlivnily mě.“
Baví mě psát, ale zdá se mi, jako by už vše podstatné bylo řečeno někým jiným... Zároveň nevím, co vše bych chtěla sdělit a do jaké míry být v psaní osobní.
Zdá se, že trochu narážím na překážky, forma a styl se dá natrénovat, ale největší potíže vnímám v tom, že nevím, na kolik se chci tzv. „odhalit“.
Zatím jsem tedy psala „do šuplíku“. Až jsem se odhodlala zúčastnit literární soutěže Kouzelný klíč a vyšlo mi ve sborníku děl i pár mých básniček.
Za nějaký čas jsem si všimla na webu online kurzu Tvůrčího psaní v Obýváku. Velmi mě ta myšlenka zaujala. Přihlásila jsem se a začala častěji psát, ladit formu a styl. Ale kurz se mi nepodařilo zatím dokončit, s ubývajícím volným časem, který jsem potřebovala a chtěla věnovat svým malým dětem.
Přesto jsem zde našla mnoho inspirace a seznámila se s tvorbou ostatních lidí, kteří mají podobné smýšlení.
Naše přání přichází často v době, kdy na ně ještě nejsme připraveni. Je dobré býti trpěliví a pokud o něco opravdu stojíme, vydržet, někdy stačí změnit náš přístup či pohled. Uvědomuji si, že taková změna pro mnohé není jednoduchá. Ze své zkušenosti mohu říct, že čas nám v ní může pomoci.
Od snů nás mohou odvádět naše obavy. Uvedu příklad: „Chtěli bychom se naučit lyžovat, ale na svahu se objeví strom, tak moc se soustředíme na ten strom, až do něho narazíme.“
Nechte špatné myšlenky plynout a pozorujte je jako nezúčastnění, odstup od nich Vám pomůže se s nimi lépe vyrovnat.
Přeji Vám, ať žijete své „osobní příběhy“ a jste v jejich prožívání vždy sami sebou!
