Autorský blok: Když múza nepřichází...

Ať už se jedná o spisovatelská embrya, autory prvotin, čí držitele Magnesia Litera, všichni se s ním minimálně jednou setkali.

 

Spisovatelský blok. Pověstná deka, která utlumí sebemenší záchvěv múzy a zasažený autor mrká na prázdnou stránku papíru, jako slepice zavřená ve sněžítku.

 

Je jako chřipka. A stejně jako na chřipku internetem koluje spousta návodů a rad, jak se ho zbavit. Těch nejjednodušších a nejstarších zahrnujících odpočinek, popřípadě láhev vína až po ty nejbizarnější. A pokud jste si mysleli, že do těch netradičních patří tanec v trávové sukni o půlnoci kolem ohně, přičemž postižený autor má vzývat boha všech pisálků, tak jste se hluboce mýlili.

 

To máte: zázračné kameny, hypnóza, bylinné výtažky, žvýkání, změna bydliště a v neposlední řadě zaručeně fungující kurzy, které si můžete zaplatit. Před pár lety jsem narazila na perlu, kde jistý guru nabízel za cenu měsíčního pronájmu v Praze lekce, které vás stoprocentně zbaví zmíněného problému. V medailonku byl lektor ověnčený vším od literárních cen až po vavřínové listy. Bohužel smutným trendem zůstává, že ti se zaručeně stoprocentními výsledky mizí z internetu a republiky vždy nejdříve. Většinou mimo Evropskou unii.

 

Pokud se však nechcete po ročním intenzivním bloku stát členem anonymních alkoholiků, velice zadluženou osobou, nebo jste prostě jen začínající spisovatel, který neví, co by mu mohlo pomoci, dám vám jednu radu ze svých osobních zkušeností.

 

Je to úplně jedno na každého funguje něco jiného.

To jsem vám pomohla, že? Ale abyste neřekli, mám tu pár tipů, které můžete vyzkoušet a mají podobnou úspěšnost jako jistá dezinfekce likvidující bakterie na toaletách.

 

Asi to nejjednodušší, co můžete udělat, je se prostě nevzdávat. Sedněte si k počítači, papíru, vyčiněné telecí kůži, prostě k čemukoliv, na co rádi zaznamenáváte své myšlenky a pusťte se do toho. Hlavně netlačte na pilu. I kdyby vaše první věta měla být fádní jako tato: Když jsem navštívil Adamovo apartmá, nalezl jsem svého přítele těžce přepracovaného. A je to. Hlavně že jste začali. Pište, co vás napadne, co jste ten den viděli, co vás štve. I Kdybyste měli psát o tom, že zrovna máte pitomý autorský blok a nevíte, co máte psát.

 

Můj oblíbený trik je prostě obrázek. Sedněte si k prohlížeči, či momentálně velmi oblíbenému generátoru obrázků vytvořených umělou inteligenci a jen tak nazdařbůh napište tři slova. I kdyby to měl být první tři věci, co kolem sebe uvidíte. Zadívejte se na obrázek, který vám to vyhodí, a začněte přemýšlet. Co, proč, jak, kdy? Příběh se skrývá ve všem. Já si zadala, sněžítko, slepice a stůl. Výsledek vidíte na začátku článku.

 

Můžete samozřejmě zkusit ještě procházku, brainstorming s přáteli, změnit zajeté stereotypy, popřípadě cokoliv, u čeho se dokážete uklidnit a vypnout. Stále jste nenapsali ani písmenko?  Je možné, že vás něco, ať vědomě, či nevědomě ve vašem osobním životě tíží natolik, že prostě nejste schopni momentálně vykonávat cokoliv jiného. V tom případě by stálo za uvážení vyřešit si dřív jiné problémy. (Možná za tím stojí i váš vnitřní kritik, ale o tom zase někdy jindy.) Jestli se těmi problémy zabývat nechcete, tak o nich aspoň napište. I život v depresi a trápení dokáže vyprodukovat kvalitní dílo. Edgar Allan Poe je toho důkazem.

 

P. S: Kdo to poznal? Když jsem navštívil Adamovo apartmá, nalezl jsem svého přítele těžce přepracovaného. Dejte místo jména Adam -Poirot. A máte první větu z knihy: Agatha Christie: Dvojí hřích. I zdánlivě nudný začátek, může začínat něco skvělého, co přetrvá po generace.