Tři svíčky osudu: Znázorňují tyto symboly opravdu náš napsaný život?

Zdravím, drazí čtenáři,

 

léto máme takzvaně v plném proudu, a za mě by se dalo říct a myslím, že většina by souhlasila, že je víc než krásné.

Když za mě by asi nemuselo být takový hicunk  já mám osobně ráda, když je o něco méně, 25 nebo 26 stupňů, to je pro mě maximum. Když je pak víc, tak bych si nejraději zalezla do lednice nebo ještě lépe, do mrazáku       

Ale to úplně není ono s čím jsem dnes přišla.

 

 

Víte, včera v noci  jsem tak nějak nemohla usnout, což se mi teď stává často…

No, a v těchto případech se ponořím do sebe - prostě a jednoduše vypnu. Já tomu sama říkám, že mysl opouští tělo, aby si šla někam na vadr. Většinou to jsou povídky nebo kniha, ale včera ne.  

V noci se moje mysl rozhodla zabývat úplně jiným tématem.

 

A tím je osud. V té chvíli jsem si položila otázku: Jak asi vypadá ten náš osud? Jsou to snad tři svíčky?

A první z nich je zářivá, jako samotné slunce a tahle svíčka podle mé fantazie zastupuje naše narození či dětství. Bohužel, někomu září méně. To záleží na tom, co nám bylo naděleno. 

 

 

Pak nastupuje stříbrno-bílá, která nám pokrývá dospívání a ne jen to tělesné, ale i to mentální.

Dále svíčka svítí pro naši svatbu, manželství a děti, pokud nějaké máme, a pak jsou tady i jiné strasti i radosti.

Tak si říkám: Tahle svíčka by měla být největší i nejvíce zářit!  Asi protože si myslím, že právě tuto svoji svíci můžeme tak trochu ovlivnit, jelikož právě v této stříbrno-bílé záři si budujeme svůj vlastní život.

My tak trochu rozhodujeme, kam náš život popluje, či jak ho vidíme, i když nám do toho třeba ten "týpek", co si říká osud, rád kecá a hází vám do toho vidle 

 

 

Poslední svíčka je v mých úvahách černá jako uhel, a je podle mě pidi malinká, ale má tak nějak sama svůj rozum. Rozhodně tehdy, když naposledy zavřeme své oči. 

Ještě je tu jedna věc, co moje bláznivá hlava vymyslela, a to je taková hmm… dalo by se říct taková prazvláštnost a tou je, že u těch svíček leží prázdný, bílý pergamen a ten se buď rozvine nebo ne. 

Záleželo by nejspíš na tom, jestli by nám ta černá sametová svíce nevyhořela hned, co bychom vykoukli na svět, což se k mé hluboké lítosti také stává.

 

 

Tak to je vše co mám dnes na srdci.

Doufám, že jsem vás moc nerozsmutněla svou téměř bláznivou teorií o osudu i životě.

Přeji vám moc hezké léto